Shledání v jižní Kalifornii, část 2 Valerafon, přeložil EagerVictim Druhá část delší povídky Řekl bych, že mě nemělo překvapit, když řekla, že bude řídit. "Ty?" odvětil jsem. "Ani náhodou!...Máš teprve patnáct! ... Tvůj táta říkal, abych tě nenechal řídit." "Ale ano!" odpověděla. "A navíc, my mu to neřekneme, viď?" Sklopil jsem hlavu a téměř zašeptal: "Ne." "Hodný chlapeček," zavolala nadšeně, a znovu mě poklepala po hlavě. Její řízení však nebylo tím překvapením. Poté, co našla klíčky, přinesla další mučící nářadí. Byla to dětská sedačka, upravená pro mě. Nevěděl jsem, že Perkinsovi něco takového mají, ale teď to tady bylo. Tentokrát položila sedačku na kraj stolu, a mě zvedla a posadila do ní. Vešel jsem se perfektně. Hravě zvedla sedačku i se mnou, položila si ji na pravý bok a vyrazila směrem k parkovišti. V panické hrůze jsem zakřičel: "A to se ani neoblékneme?" Na sobě jsem měl jsem trenky a tričko a Tracie měla pořád jen své bikini. Nesla mě dál k porsche a řekla tónem nepřipouštějícím odporu: "No tak, na L.A. jsme oblečeni až moc." Byl jsem umístěn vedle Tracie na přední sedadlo. Nemyslel jsem, že by má hanba mohla být ještě větší, ale Tracie pro mě objevila její nový stupeň. Zavřel jsem oči.Tracie otočila klíčkem v zapalování a nastartovala. Držela klíček příliš dlouho, a motor vydal skřípavý zvuk. Tracie se zasmála a pak zařadila a vyjela. Když jsem dorazili na dálnici, Tracie mi řekla, abych položil ruce na dětský žlutý volant, a předstíral, že řídím. Podíval jsem se na ni s ubohým výrazem na tváři,ale vrátila mi pohled způsobem, který nepřipouštěl odmlouvání. Poslechl jsem. Hýbal jsem svým volantkem tam a zpátky, zatímco Tracie řídila. Připadal jsem si jako naprostý idiot. Bylo to tak zatraceně ponižující. Tahle patnáctiletá holka mě degradovala na malé děcko v průběhu pouhých několika hodin. Bylo hůř. "Zapípej na klaksónek," přikázala. Podíval jsem se na ni a nenašel žádný náznak kompromisu. Zapípal jsem na malý modrý klaksónek. Tu..tú! Jeli jsme dál, a tu a tam byl za námi slyšet zvuk mé trumpetky. Tu ..tú! Naštěstí byl MacDonald jen pár kilometrů daleko. Zvládli jsme to bez nehody, i když Tracie nebyla nejlepší řidič. Objeli jsme restauraci zezadu a vjeli do vjezdu pro auta. Byla neděle večer a nebylo tam moc lidí. Jakmile jsme už bili téměř na řadě u okénka, přešlo kolem několik zamilovaných párků. Všichni na nás upírali nevěřícné pohledy. Zavřel jsem oči. Stihl jsem však ještě zahlédnout Tracin široký úsměv. Dokonce jim zamávala a jeden z těch idiotů jí zamávání oplatil. Když jsme přišli na řadu, obsluhující dívka vzala naši objednávku, pak se zarazila a zvolala: "Tracie! Jsi to ty?" "Jasně, Moniko! Jsem to já! Počkej, ukážu ti, co mám. " Tracie objednala, a zajela k výdejnímu okénku. Ukázalo se, že Monika je další blonďatá plážová kočka, možná trochu starší než Tracie. Podala Tracie balíček a zarazila se, když si mě všimla. Znovu jsem zavřel oči, bylo to příliš ponižující. "Kdo je to?" řekla pobaveně. "To je Třasořitka! Je to můj kluk!" Monika se široce usmívala a pečlivě si mě prohlížela. Pak položila otázku. "Je to ten, co o něm mluvíš poslední tři roky?" Tracie řekla velmi pyšně: "Jasně! Je to on!" Monika potřásla hlavou a chvíli na mě zírala. Pak prohlásila: "Holka! Ty jsi ale číslo!" Obě se rozesmály. Pak udělaly něco jako ze zlého snu. Tleskly si rukama o sebe a vykřikly: "Holky vládnou!" Auta za námi zatroubilo a museli jsme popojet. Než jsme vyrazili, tzeptala se Monika:" Může se stavit a trochu si tady toho užít?" Tracie se na chvíli zamyslela, než řekla: "Dnes ne ... Zatím se teprve seznamujeme...Plánuju na zítra večírek, zavolám ti." Tahle novinka mě vystrašila. Tracie odjela, zatímco Monika za námi mávala, řekl bych, že trochu smutně. Jedli jsme v trochu opuštěném koutě parkoviště. Díky bohu za to. Pak jsme naštěstí vyrazili k domovu. Začal jsem se konečně trochu uvolňovat, ale cesta domů probíhala poněkud rychleji. Tracie získala sebedůvěru při řízení a jeli jsme rychleji, možná příliš rychle. Byli jsme skoro zpátky v naší ulici, když jsem uviděl blikající světlo a uslyšel policejní vůz. Dokázal jsem jen zavřít oči a modlit se. Zastavili jsme. Pomyslel jsem si, že se mi to možná jen zdá a že se probudím, ale pak nám zaťukal policajt na okénko. Nebyl to sen, a když, tak spíš noční můra. V příštím okamžiku jsem uslyšel policajtův hlas. Byla to žena. "Tracie! Jak to že řídíš? ... Víš, že jsi jela sedmdesátkou, a tady je dovoleno pouze padesát? " Tracie promluvila sladce andělským hláskem: "Omlouvám se, Emmo. Jela jsem rovnou domů." Očividně policajtku znala. To mi dalo novou naději. Pak mi policajtka posvítila přímo do obličeje. Zavřel jsem oči a znovu se modlil. Nemodlil jsem se tolik od svých mladých let v nedělní škole. Policajtka mi dál svítila do obličeje, celou věčnost. Pak se začala smát. Nakonec se zeptala: "Kdo je to, Tracie?" Z jejího tónu jsem pochopil ,že zná Tracinu rodinu. Nebyl jsem jsi jist, zda je to dobrá nebo špatná zpráva. "To je můj kluk, Třasořitka! ... Chci říci Tomáš. Víš, ten o kterém jsem ti vyprávěla, co bydlí v Coloradu... Je mu dvacet jedna!" Poč musí každému říkat, kolik mi je? Policajtka poslouchala a chvíli bylo ticho. Pak udělala něco, co mě překvapilo. Vstala a zavolala na svou parťačku: "Hej,Claro, pojď sem! ... To musíš vidět!" Její partnerka přišla z druhé strany auta a podívala se dovnitř. Vybuchla smíchy, když mě uviděla. První policajtka řekla: "Máš jeho řidičák?" K mému údivu sáhla Tracie do přihrádky spolujezdce a vytáhla mou peněženku. Jak se k ní dostala? Otevřela ji a hned našla můj řidičák. Policajtka Emma si ji od Tracie vzala a posvítila na ni baterkou. Pak řekla velmi oficiálním tónem: "Chceme si ho vyslechnout, Tracie. Pokud chceš, aby se tvůj otec nic nedozvěděl, seď tady, zatímco si promluvíme..." a posvítila si znovu na můj řidičák, "s panem Tomášem Třískou." Tracie řekla nejsladším, nejandělštějším hlasem, jaký jsem kdy od ní slyšel: "Ano, paní." Emma pohlédla na svou parťačku a zeptala se: "Clare, můžeš ho vzít?" Parťačku otevřela dveře, přitáhla si moji sedačku blíž k sobě, popadla mě v podpaží a zvedla mě z mého sedadla. V okamžiku jsem byl venku ze dveří v jejím náručí. Jaksi přirozeně jsem ji objal rukama kolem krku. Beze slova se vydala k hlídkovému vozu, se mnou v náručí. V té cbvíli jsem si uvědomil, že je to pořádně velká žena. Musela mít hodně přes metr osmdesát. Viděl jsem druhou policajtku, jak jde za námi. MByla stejně velká, nebo jen o málo menší. Sebral jsem odvahu a řekl, "Umím chodit!" Clara se zasmála a řekla: "Užij si jízdu...hřebečku! " Nesla mě celou cestu až k policejnímu autu. Posadila mě pak na předek kapoty, stiskla mi hlavu svými dlaněmi, a přitiskla moje rty na své. Líbala mě tak drsně, že to bylo, jako by vdechovala moje rty. Držela mě pevně, nemohl jsem se ani pohnout. Polibek trval hodně dlouho. Nakonec Emma přiběhla k nám a zakřičela: "Hej! Nech mi taky trochu cukru." Clara zdráhavě přerušila polibek. Zalapal jsem po dechu. Po polibku se mi točila hlava. Zatímco jsem se snažil vzpamatovat, Clara mě znovu zvedla a podala Emmě. Tentokrát jsem se octl ve známé pozici, zvednutý v podpaží. Několikrát mě zvedla nahoru a dolů, a prohlížela si mě ve světle předních reflektorů policejního vozu. Každou chvíli kolem přesvištělo nějaké auto. V té chvíli už jsem se přestal starat o to, co si asi ostatní lidé pomyslí. Po prohlídce řekla Emma Claře: "Je dokonalý. Vem si od něj adresu a také telefonní číslo." Pak mi znásilnila rty stejným způsobem jako Clara. Po velmi, velmi dlouhé době se odtrhla od mých rtů a řekla žertem: "Radši ho prohledám, jestli nemá krytou zbraň." Má pozice se znovu změnila. Tentokrát jsem ležel v náručí. Většina mé váhy spočívala na její pravé ruce pod mými zády. Druhou rukou mi stáhla šortky a začala mě prohledávat. Byl jsem si poměrně jistý, že tahle procedura není přesně podle předpisů. Nakonec se dostala až k penisu a popadla ho s další vtipnou poznámkou: "Má pěkně velkou zbraň, Claro." V té chvíli propukly obě ženy znovu v chechtot. Naštěstí pro mě, právě v té chvíli se ozvala policejní vysílačka. Zatímco Clara vzala hovor, Emma mě odnesla zpátky do našeho auta. Během cesty mi Emma řekla tónem nepřipouštějícím odporu: "Ještě o nás uslyšíš...hřebečku. A mimochodem, máme to rády pěkně tvrdě!" Pak otevřela dveře a posadila mě zpět na sedadlo. Posunula mě i se sedadlem dozadu, vedle Tracie. Hlava se mi točila. Byla tahle část LA dobyta amazonkami? Odkdy se muži stali slabším pohlavím? Jakmile jsem byl bezpečně na místě, otočila se k Tracie a řekla: "Jeď rovnou domů, jinak to řeknu tátovi." Tracie si vydechla úlevou a řekla velmi sladce: "Ano, Emmo! Rovnou domů!" Než zavřela dveře, podívala se Emma na mě ještě jednou a řekla: "Pohlídáme si tě, Tomášku." Nečekala na odpověď. Práskla dveřmi a vyrazila k hlídkovému vozu. Policejní auto vyrazilo za hned za námi, a pak zrychlilo a odjelo s blikajícími světly. Ulevilo se mi. Právě jsme se dostali z pěkné kaše. --------------------------------------- Dostal jsem svolení strávit zbytek noci o samotě. Šel jsem spát velmi brzy. Věděl jsem, že zítřek bude den, na který bych rád zapomněl. Děsil mě nosič, který vyrobila. Byl jsem zvědav, zda mě v něm opravdu chce nosit na veřejnosti. Poté, co jsem zažil, jsem už znal odpověď. Ležel jsem v posteli a skoro doufal, že zítřek nikdy nepřijde. Místo toho však přišel skoro okamžitě. Sotva jsem zavřel oči a upadl do hlubokého spánku, a v příštím okamžiku se mnou Tracie jemně třásla, aby mě probudila. Byla už oblečená. Zíral jsem na její oděv a říkal si, zda opravdu jeho jediným účelem je předvádět její fenomenální postavu. Dnes měla na sobě pár vysoko vystřižených kraťasů. Stěží zakrývaly nepatrnou část jejích dlouhatánských, dotmava opálených a mohutně svalnatých dolních končetin. Horní část sestávala ze žlutého trička bez rukávů, které její široká ramena a pevná prsa velikosti melounů zvedala dost vysoko na to, aby vynikl její úzký pas a vypracované břicho. Zatímco mě seznamovala s denním programem, dovolila mi se obléknout. Vzal jsem si čisté ponožky a poslouchal. Někdy v té chvíli jsem si uvědomil, že jsem definitivně přišel o své soukromí. "první, co dneska uděláme, Třasořitku, je, že půjdeme znovu šplhat po skalách, tam co předtím, a potom..." V té chvíli jsem ji musel přerušit: "Ale Tracie, nemyslím, že tam dokážu vyšplhat." "Žádný problém, Řitko! Na co myslíš, že mám nosič? " Při řeči ukázala prstem na židli v rohu, kam položila včera vyrobený nosič. Jak jsem pospíchal, abych se oblékl, ani jsem si ho nevšiml. Když jsem uslyšel ty špatné zprávy, zastavil jsem se a chvíli na nosič zíral. Byl jsem vyděšený představou, jak Tracie zkouší šplhat po těch holých skaliskách se mnou na zádech. Pokračovala v denním programu. "A až se vrátíme ze skal, pojíme a trochu se projedeme na kolečkových bruslích. Je tu malý park, nad pláží, chci ti ho ukázat." Znovu jsem ji musel přerušit. Přišel čas vyjádřit jasně své stanovisko. Tracie, nemohu si znovu vlézt do toho postroje. Co kdyby nás někdo viděl?" Poslouchala, pak se zadívala do stropu, zakoulela očima, a zatřásla znechuceně hlavou. "No jo! Proto ti říkám Třasořitka." Mé odhodlání začalo zvolna roztávat v těsné blízkosti jejího mohutného těla. Zkoušel jsem přijít na nějakou odpověď, nějaký argument, který by ji přesvědčil, ale mé váhání s odpovědí jen uspíšilo její reakci. Znovu jsem se ocitli ve vzduchu. Chytila mě rukama v podpaží a zvedla opět vysoko nad hlavu. S úsměvem od ucha k uchu řekla sarkasticky: "Opravdu si myslíš, že máš na výběr?" Proběhla mnou vlna nejrůznějších emocí, když jsem visel vysoko nad její hlavou a hleděl jí do pomilováníhodných zelených očí. Poslední dva pocity byly zoufalství a hanba. Zdálo, se, že mě Tracie čte jako knihu a mé emoce si vychutnává. Její nadvláda nade mnou se zdála silnější a silnější. Nezdálo se, že bych měl odpověď, kterou bych zvládl to úžasně svalnaté tělo. Chvíli jsme na sebe hleděli. Vítězka a poražený. Během chvilku mne ovládla nekontrolovatelná reakce. Začal jsem se chvět, a pak mě úplně ovládl třas. Dál na mě zírala, její úsměv se ještě rozšířil, a pak se mé tělo dalo znovu do pohybu. Nesla mě k posteli. Byl jsem si jist, že mě takto drží vysoko nad hlavou, protože čeká, až se zase roztřesu. Nezklamal jsem ji. Tato skutečnost se mě dotkla a řekl jsem sarkasticky: "Ty chceš, abych se třásl, viď?" Její myšlenky se už zaobíraly nosičem, ale přesto si našla čas na odpověď. "Hele, Řitko, je to přece tvůj typický pohyb!" Dokázal jsem jen zahanbeně sklopit hlavu. V té chvíli si už Tracie nasazovala upravený batoh. Pohodlně si ho urovnala na zádech a přešla ke mně. Kupodivu jsme měli hlavy skoro stejně vysoko, přestože jsem stál na posteli. Chvíli se na mě dívala se zamyšleným výrazem. Pak řekla: "Myslím, že tentokrát ti nechám kalhoty, ale tvůj pindík půjde ven." "Prosím, Tracie, to ne!" škemral jsem. Nebrala mé protesty v úvahu. Rozepla mi poklopec, sáhla dovnitř a začala šmátrat kolem. Chytil jsem ji za zápěstí. Pomohlo to na celých pět vteřin. Během nich se vytrhla z mého sevření, popadla obě má zápěstí jednou rukou a zkroutila mi ruce za záda. Týmž pohybem mi je zároveň pevně přitiskla k sobě. Pak si přendala má zápěstí do levé ruky, aby volná pravá ruka mohla dokončit úkol a vytáhnout mi penis ze šortek. Díval jsem se přitom na ni bezmocně. Když byla hotová, zvolala:"Voalá!" Pomyslel jsem si, že vypjatým naprosto směšně. Pak jsem dostal rozkaz. "A teď, Řitko, ti pustím ruce a předkloním se. Myslím, že víš, co po tobě chci." Věděl jsem. Jakmile se předklonila, vlezl jsem do nosiče. Padl mi jako ulitý, stejně jako minulou noc. Jakmile jsem byl vevnitř, Tracie vstala, utáhla popruhy a byli jsme připraveni vyrazit. Při cestě po schodech a k parkovišti přišla další špatná zpráva. "Pojedu na kole, Řitko! Doufám, že ti to nevadí?" Dětská sedačka v autě vypadala v té chvíli jako mnohem přitažlivější možnost. Tracie nečekala na odpověď. Nemyslím, že by ji brala v úvahu. Vytáhla si kolo, nasedla a vyjeli jsme vstříc nejvíce ponižujícímu dni mého života. Sjeli jsme cesty a svištěli dolů po cestě kolem skal. Držel jsem se jako o život. Hlavou jsem zároveň kroutil ze strany na stranu a sledoval lidi kolem cesty. Modlil jsem se, aby jich nebylo mnoho. Ukázalo se, že cesta je celkem opuštěná, dokud k nám nezahnulo policejní auto z dálnice, která se náhle objevila několik set metrů před námi. Když jsem to uviděl, zabořil jsem hlavu do Tracina ramene a zavřel oči. Auto zpomalilo, a Tracie přestala šlapat a čekala, dokud auto nezajede k nám. Když důstojnice vyhlédla z okénka, viděl jsem, že je to jedna z policajtek, které nás zastavily včera. Zevnitř nás uvítal výbuch smíchu. Emma zkusila ovládnout hlas a zeptala se: "Tracie, co to zase děláš?" Tracie odpověděla: "Jedeme dolů šplhat a on mi nestačí. Takhle je to prostě jednodušší." Odpověděl jí další výbuch smíchu, a chvíli trvalo, než Emma dokázala odpovědět. "Musíš být na něj opatrná." "To budu. Je lehký jak pírko, a na mých zádech je mnohem bezpečnější." Uslyšel jsem další výbuch smíchu a zaryl znovu hlavu do Tracina ramene a zavřel oči. Policejní auto se velmi pomalu rozjelo. Emma za mnou ještě zavolala poslední poznámku: "Uvidíme se později, Tomášku. A nenech své děvče dělat všechno za tebe." Jako bych měl na výběr. Ke skalám jsme dorazili za deset minut. Během cesty několik aut zpomalilo a zavolali na nás několik nemravných poznámek. Tracie to snášela zcela klidně. Samozřejmě, ty poznámky mířily hlavně na mě. Dva motorkáři se prostě jen zastavili a zírali. Byl jsem rád, že se nerozjeli za námi. Nejhorší bandou byli řidiči náklaďáků. Kdoví proč jich bylo plno. Byl jsem si jistý, že jsme byli hlavním tématem pro jejich rozhovory ve vysílačce, a určitě někteří z nich změnili svou trasu, jen aby se podívali na mladou svalnatou kočku a její lidský náklad. Toho dne byly skály plné lidí. Obvyklou otázko bylo, co se mu stalo? Tracie vždycky zastavila a odpovídala na každou otázku. Vždycky podrobně vysvětlovala, že jí nestačím, a že nechce, abych si ublížil, kdybych se o to snažil. V té chvíli mi začínalo být všechno jedno. Pokoušel jsem se prostě jen hledět před sebe a ignorovat celý svět. Těsně než jsme se dostali k první stěně, mladý pár se zastavil před námi a studoval ten podivný pohled. Dívka, o několik let starší než Tracie, se podle očekávání zeptala: "Stalo se mu něco?" Jako obvykle, Tracie vysvětlovala: "Ne! Je prostě jen příliš slabý na to, aby se vyšplhal nahoru sám!" Zdálo se, že to na dívku udělalo dojem, a požádala: "Můžu si sáhnout na tvé svaly?" To na Tracině tváři vyvolalo široký úsměv. Okamžitě napnula svaly pro mladou ženu. Vždycky při tom vypadala působivě. Biceps na pravé paži se vyboulil do velikosti grapefruitu. Dívka a dokonce i její chlapec věnovali několik chvil osahávání vybouleného masa, a oba byli ohromeni. Zatímco pár civěl na Tracin sval, podívala se Tracie přes rameno na mě a poručila: "Hej, Řitko, ukaž tady dámě svoje svaly." Musel jsem natáhnout paži vedle Traciny a napnout svaly. Opravdu nevím, zač mě osud tak trestá, tohle jsem si prostě nezasloužil. Dívka si sáhla nejdřív na Tracinu paži a pak na moji. Totéž pak udělal její kluk. Oba potřásli hlavami a zkoušeli potlačit smích. Poté Tracie poznamenala: "Teď vidíte, proč je mu líp na mých zádech!" Pár souhlasil, rozloučil se, a odešel po cestě dolů. Tracie zamávala a přinutila mě udělat totéž, a pak vyrazila k první stěně. Byl jsem překvapen, když jsem skoro na stejném místě uviděl tytéž idioty, které Tracie včera tak zřídila. Jakmile ji uviděli, rozběhli se jako pár vystrašených králíků. Stěží jsem jim to mohl mít za zlé. Jejich útěk Tracie pobavil. Sáhla dozadu, poplácala mě po tváři, a řekla posměšně: "Museli tě vidět, jak se blížíš, Tygře!" Tracie věděla, jak mě dostat. Kolem se shromáždil dav. Tracie začala šplhat. Jakmile jsme se ocitli pár metrů nad zemí, začal jsem se k ní tisknout. Byl jsem naprosto vyděšený. Byl to hrozně zvláštní nejistý pocit, být tak vysoko, a nemít naprosto žádnou kontrolu nad tím, co se děje. Doslova jsem ztratil půdu pod nohama. Tracie překonala obtížné místo na skále, zastavila se, podívala se dozadu, a poznamenala: "Jsi opravdu tak vyděšený, nebo to jen předstíráš, abys mi mohl osahávat svaly?" BYL jsem tak vystrašený! O deset minut později jsme zdolali 13-ti metrovou obludu. Dav dole zatleskal a Tracie se uklonila. Začal jsem chápat, že Tracie miluje, když budí pozornost. Zamávala několikrát svým obdivovatelům a přešla k dalšímu skalnímu masívu. Vypadal ještě těžší než předchozí stěna. Tahle měla dokonce jméno. Na tabulce bylo napsáno Ďáblova Palisáda. Viděl jsem a přečetl si dost. Zkusil jsem trochu psychologie. "Tracie, tahle je moc lehká, proč nejdeme do praku, jak jsi říkala." Samozřejmě se to obrátilo proti mě. "Možná máš pravdu, Řitko. Myslím, že tentokrát budu šplhat jen rukama, bez použití nohou." Já a moje velká huba. Držel jsem se jí jako klíště. Pomalu a opatrně vždy nahmatala místo nad ní, kde se mohla pevně zachytit, a jen rukama zvednout své i mé tělo výše. Nikdy se nepokusila zapřít nohama. Ty se jí jen tak houpaly ve vzduchu. Čas od času jsem sebral odvahu a podíval se dolů. Byl to zvláštní pohled na její nohy, které jen tak visely nad převisem. A dařilo se jí, pomalu nás dostávala výš a výš na Ďáblově Palisádě. Kdybych nebyl bez sebe strachem, musel bych ji obdivovat. Její síla byla opravdu úžasná. Uvědomil jsem si, jak o kolik je silnější než já. Rychle jsem si vypočítal, že nejmíň třikrát nebo čtyřikrát. A to jí bylo teprve patnáct! Cítil jsem se tak bezmocný, tak přemožený a zbavený vlivu na chod věcí. A byla to mladičká dívka, která mě ovládla. Byl jsem muž, přesto to byla ona, kdo vládl. Byl jsem mnohem starší, ale ona byla mnohem silnější. Měl jsem mít navrch, a zatím mě vytahovala nahoru po útesu jako by indiánská dívka nesla svého papouška. Bylo toho na mě prostě moc. Zavřel jsem oči v naději, že zapomenu na celý svět a tiskl jsem se k té hoře svalů, která se jmenovala Tracie. -------------------------------------- Na chvíli jsme se zastavili v plážovém domku na jídlo a osvěžení, a pak jsme vyrazili do parku, o kterém mi Tracie vyprávěla. Měla výstavná pár kolečkových bruslí. Já prý samozřejmě svůj pár nebudu potřebovat. Zkoušel jsem ji přemluvit, aby mě nedávala do nosiče. Řekl jsem, že by byla legrace, kdybych mohl i já zkusit, co dokážu na kolečkových bruslích, ale odpověděla mi, že jsem už dokázal, že bych jí nestačil a bylo to! Dlážděná cesta vedla podél pláže.Krajina kolem byla malebná a cesta byla přeplněná běžci, cyklisty a jezdci na kolečkových bruslích. Tracie měla nové publikum a já novou dávku lidí, před kterými bych se nejraději ukryl. "Podívej se na to!" byla obvyklá reakce. Řekl bych, že nejhorší bylo pochechtávání lidí, kteří šli kolem. Stěží se dalo říci, co si myslí. Chtěl jsem se schovat před významnými pohledy a smíchem. ale můj nosič mi to neumožňoval. Byl jsem si jist, že jsem klesl konečně až na dno. Nedokázal jsem si představit, že bych mohl klesnout ještě hlouběji. Tracie naopak úplně zářila. Tak jak pohrdavě se chovali lidé ke mně, tak ohromeně a užasle se dívali na ni. Byla mladá, nádherná a měla neuvěřitelné tělo, typická Američanka v maxi velikosti. Jak by se mohli ubránit obdivu? A to ani nemluvím o jejím bruslení. Byla s velkým náskokem nejlepší ze všech na cestě. Její dlouhé ladné kroky jako by polykaly dláždění. Nikdo jí nestačil, a když se rozjela, stromy se kolem míhaly, až šla hlava kolem. Park byl šest kilometrů daleko, ale zdálo se, že jí jízda trvala jen několik minut. Když jsme dorazili, park vypadal jako kulisa pro film "Party na pláži svalovců". Velká část byla vyhrazeno pro různé posilovací nářadí, a samozřejmě právě tam jsme s Tracie zamířili. Tracie tu zjevně byla štamgast, protože každý na ni mával nebo ji zdravil, když jela kolem. Velký přerostlý chlap šel kolem a Tracie se zastavila, aby s ním prohodila pár slov. "Ahoj, Hansi! Jak jde trénink?" Hans si mě vteřinu prohlížel a pak řekl se silným německým přízvukem, "Gut! Tento rok já vyhraju..Kdo je ta chlap jak holka?" Hans měl štěstí, že jsem na něho nemohl - nosič mi v tom zabránil a vůbec. Tracie se zasmála, ale strčila do něj poměrně nešetrně a řekla: "Není to žádný chlap jak holka. Je to můj kluk, Třasořitka." Hans mě zdvořile pozdravil lehkým pokývnutím své tlusté hlavy a odpověděl sarkasticky: "Dej mu prrotein diet und cvič s nim, uvidiš že za chvilka bude mít aspoň nějaká svaly." Vážně mi lezl na nervy. Našel jsem útěchu alespoň v tom, jak si při odchodu třel místo na paži, kam ho Tracie šťouchla. Dorazili jsme k nářadí. Tracie vyzula boty s kolečkovými bruslemi a dala se do posilování. Jako obvykle, brzy se kolem shromáždil dav. Prosil jsem ji, aby mě pustila, ale bylo zjevně, že Tracie má dnes v úmyslu využít dodatečnou váhu mého těla na jejích zádech. Byla tam hrazda asi dva a půl metru nad zemí, používaná pro shyby a další cviky. Vyskočila nahoru a chytila se jí, zatímco já byl pořád na jejích zádech, a začala sérii shybů a rozporů. Po každé sérii jí dal aplaudoval, dokonce za ni i počítali. V polovině cvičení si Tracie udělala přestávku, otočila se ke mně a zeptala se: "Hele, Řitko, co myslíš, dívají se na krásnou úžasně silnou mladou blondýnku, nebo na krčícího a třesoucího se mužíčka na jejích zádech?" Neodpověděl jsem a myslím, že to ani nečekala, ale podle mě odpověď byla, že zírají na oba. Všiml jsem si, že jedna žena fotografuje. Když jsem to uviděl, věděl jsem, že jsem se předtím mýlil. Stále tu ještě byly dříve nedosažené hlubiny, kam mohlo mé ego padnout. Po představení Tracie udělala davu, který ji odměnil obrovským závěrečným potleskem, velkou poklonu, a tím to bohudíky skončilo. Jak jsme vyjížděli z parku, Hans mi věnoval poslední pohrdavý pohled, ale já se smál naposledy. Pořád si ještě hladil bolavou ruku. Doma jsem byl konečně propuštěn, a Tracie oznámila, že zbytek noci si můžu odpočinout. To byla dobrá zpráva. chtěl jsem si dát pár piv u bazénu. Možná mi trocha alkoholu pomůže zapomenout na chvíli na tu nemožnou situaci, ve které jsem se ocitl. Aspoň na jednu noc. Než mě nechala jít, měla pro mě Tracie ještě jednu novinu. "Zítra pořádám celonoční večírek u Moniky. " Zeptal jsem se, jako bych pořád ještě na to měl nějaký vliv: "Souhlasili by s tím tvoji rodiče?" Má poznámka ji zastavila v půlce kroku. Otočila se a vrátila se ke mně. Věděl jsem co přijde. Zkoušel jsem zápasit s nevyhnutelným, ale brzy jsem se ocitl vysoko nad její hlavou a hleděl jsem znovu dolů do těch úžasných modrozelených očí. "Co, Řitko, chceš mi v tom zabránit?" vysmívala se mi. "Možná čekáš, že ti pomůžou ti dva chlapi z našeho horolezeckého výletu. Nebo sem možná těmihle dveřmi vtrhne americká kavalerie." "Dobře, dobře, jen buď opatrná!" řekl jsem, jako bych ještě měl nějakou autoritu. S potměšilým úsměvem na tváři mě přitiskla k sobě a políbila na tvář, a pak mě postavila na nohy a poklepala po temeni hlavy. Velmi posměšným tónem řekl: "Dobrá, Třasořitko! Budu opravdu opatrná!" Nesnášel jsem, když si ze mě dělala legraci, ale rozhodl jsem se, že to nechám být ... protentokrát! Než odešla, pověsila nosič vedle dveří. Mohl jsem si tak prohlížet symbol své demaskulinizace a přemýšlet o něm celou noc. Pak se ještě zasmála, mrkla na mě a řekla škádlivě: "Buď hodný chlapeček a běž brzo spát, zítra půjdeme surfovat." Pak mrkla ještě jednou a dodala: "Mimo jiné..." Když jsem osaměl, nemohl jsem si pomoci a musel jsem přemýšlet, co tím ksakru chtěla říct. Šel jsem k ledničce, vytáhl balík šesti piv, a natáhl se na pohovku. Po prvním doušku svého nápoje zapomnění jsem zbovu myslel na to, co řekla. Dokázal jsem si představit, jak surfujeme, já přivázaný na její záda. Přejížděl mi mráz po páteři a rychle jsem dorazil pivo jako protilék. Otevřel jsem další pivo a myslel na její poslední větu. Co to jen plánuje v tom svém malém vychytralém mozečku? Neměl jsem ani páru, a když jsem na to myslel, cítil jsem hryzání v břiše. ----------------------------------------- Po noci plné přemýšlení a pivo značky Coors, jsem usnul na gauči. Probudil jsem se až skoro v jedenáct. Po Tracie nebylo dole ani stopy, a tak jsem si udělal snídani a osprchoval jsem se. Nakoukl jsem ještě do Tracina pokoje. Její postel byla prázdná a ustlaná. Nebyl jsem si jist, jestli si mám o ní dělat starost nebo cítit úlevu, že není doma. Tak či tak, osprchoval jsem se a užíval si volný čas. Od mého příjezdu mi Tracie zcela ovládla život. Jediný způsob, jak si s ní poradit, bylo doufat, že se její rodiče vrátí brzy. Rozhodl jsem se, že pak už Tracie nikdy neuvidím. Nevěděl jsem prostě, jak s ní přežít zbylých pár týdnů a zachovat si přitom zbytky ega. Po sprchování jsem se oholil, šel dolů, natáhl se a užíval si klid. Klid a mír trval dalších pět minut, pak se otevřely dveře a Tracie vešla. Slyšel jsem si, jak vchází a volá: "Zlato, jsem doma!" Když vešla do pokoje, zeptal jsem se jako idiot přísným tónem: "Kde jsi byla?" Strnula uprostřed kroku, posunula si níž sluneční brýle a zírala na mě přes obroučky velmi, velmi dlouho. Má zvědavost se pod jejím pohledem rozplynula. Místo aby se rozzlobila, nonšalantně odkráčela k pohovce, posadila se ke mně, a ležérně mi položila paži kolem krku. Pomalu zpevnila sevření, a pak se zeptala velmi sladce: "No tak, Řitko, nechci ti dávat lekci pokaždé, když přijdu domů později! ... Řekni, že se omlouváš!" Cítil jsem silnou bolest, kterou mi působilo její škrcení. Zároveň jsem však nemohl uvěřit, že to já se mám omlouvat. Rukama jsem se zkoušel uvolnit, ale jako vždycky předtím, nepodařilo se mi to ani teď. Netrvalo dlouho a řekl jsem, co chtěla: "Omlouvám se!...Pusť mě! ... To bolí!" Tracie mě pustila a pak mi přeběhla pěstí velmi rychle po temeni hlavy. Pálilo to. Cítil jsem se jako malý bratříček, který byl právě potrestán starší sestrou. Začala se smát mé úzkosti, ale nakonec mě nechala na pokoji. Vzhlížel jsem k ní s ubohým výrazem na tváři. Varovala mě: "Stejně snadno bych si tě mohla ohnout přes koleno a nasekat ti na zadek." Aby zdůraznila svá slova, položila mě tváří dolů přes kolena a hravě mě plácla. I tak to bolelo. Chvíli mě ještě podržela a dodala: "Nezapomeň, že dnes jdeme surfovat, až budou nejlepší vlny. Do té doby budu dole posilovat." Přitom mě přemístila tak, aby se mi mohla dívat přímo do očí. Seděl jsem jí na klíně čelem k ní. Zadívala se mi do očí a řekla: "Řekla bych ti, abys šel se mnou a pomáhal mi při posilování, ale, víš, ... to je holčičí věc. Nemyslím, že by tě to bavilo." Nebyl jsem si jist, jestli mě Tracie provokuje, nebo se jen posmívá mé neschopnosti. Její slova však měla požadovaný účinek,; svěsil jsem hlavu a začal se třást. Jakmile uviděla mou reakci, zasmála se a řekla pyšně: "To se mi na tobě líbí, Třasořitko! Jsi tak předvídatelný a snadno ovladatelný! Teď nech velkou silnou ženu posilovat a ty si můžeš jít hrát." Ale ještě mě nepustila. Místo toho mě popadla a zvedla. Tentokrát jsem skončil v jejím náručí. Třela mi nos o nos, dala mi pusu na tvář, a pak mě silně objala. Tiskla mě tak tvrdě, že jsem ji začal prosit, ať mě pustí. Znovu se pomazlila s mým nosem a řekla triumfálně: "Řitko, mi si spolu užijeme tolik legrace! ... To bude prostě úúžasné!" Jako vždy, nechal jsem ji dělat si, o chtěla. Ne že bych měl příliš na výběr. Opatrně mě postavila na nohy a pohrávala si s mými vlasy. Pak bez ohlédnutí odkráčela. Díval jsem se za ní doufal, že se nevrátí. Bůhví proč jsem za ní vyplázl jazyk. Nevím proč, ale pocítil jsem se líp. Když odešla, zapnul jsem televizi. Na programu byly velmi vyvinuté ženy, jak cvičí. Potřásl jsem hlavou a přepnul kanál. Později odpoledne byly na HBO záběry ze surfování. Chtěl jsem to přepnout, ale fascinovalo mě, jak kloužou po vlnách. Představil jsem si Tracie, jak dělá totéž, se mnou na zádech. Ta představa mi vyvolala mrazení v páteři. Musím jí to surfování nějak vymluvit. Měl jsem příležitost, když film skončil. Tracie vkráčela do místnosti, rozpálená po posilování, oblečená ve svůdných žlutých bikinkách, svaly napumpované a lesklé potem. "Čas jít!" prohlásila. Polkl jsem a vykoktal: "Tracie, ve skutečnosti neumím moc plavat. Možná by bylo lepší, kdybys šla surfovat sama. " Tracie potřásla hlavou a nevěřícně zakroutila očima. Pak šla a vzala nosič. Držela ho nahoře a řekla: "Myslíš, že jsem ještě nepoznala, jak jsi slabý a bezmocný? ... Na co myslíš, že jsem udělala tohle?" Sklopil jsem hlavu a hluboce vzdychl. Vymluvit něco Tracie nebyla má silná stránka. O pár minut později Tracie pyšně kráčela dolů k pláži. Pod jednou rukou měla surfovací prkno, v druhé nesla plážovou tašku, a já visel pevně utáhnut řemeny v nosiči na jejích zádech. Pláž nebyla přeplněná, ale přesto jsem slyšel hvízdání, výkřiky a poznámky pobavených diváků, kolem kterých Tracie šla. Nakonec jsem prostě jen zavřel oči a snažil se zapomenout na svět. Podařilo se mi to jen částečně. Když jsem došli k místu na surfování, byl jsem šťastný, že kolem není moc lidí. Tracie na chvíli položila prkno a pak rozložila na písku obrovský ručník. Nemyslela však přitom na opalování. O pár chvil později už pádlovala k bójkám se mnou stále pevně přitaženým řemeny k zádům. Pádlovala mocnými tempy svých svalnatých paží a vypadalo to, jako bychom klouzali po vodě. Má váha jí vůbec nepřekážela. Jako bych tam ani nebyl. Když jsme čekali na první vlnu, Tracie nedbale poznamenala: "Věř mi, takhle jsi mnohem bezpečnější." Nevyjádřil jsem svůj názor, ale nechápal jsem, jak může být pro mě bezpečné být připoután k zádům patnáctileté dívky, která čeká na tsunami. Vlna nakonec nevyhnutelně přišla a Tracie se postavila na prkno. Houpal jsem se na jejích zádech, jako by nesla jen lehoučký batůžek. Znovu jsem si všiml, že má váha jí vůbec nepřekáží, a dodatečná váha nosiče i se mnou ji vůbec nesnížila soustředění při úsilí chytit vlnu. Pak jsme se pohnuli, nejprve pomalu, ale jak nás vlna chytla, nabrali jsme rychlost. Viděl jsem, jak na první pohled zkušený surfer chytil stejnou vlnu, a okamžitě z ní sklouzl. Zaúpěl jsem, ale dál jsem zíral s vykulenýma očima. Tracie chytila vlnu dokonale a jela po ní bezchybně. Jako bychom letěli a padali zároveň. Musím přiznat, že to byl zážitek, a poprvé jsem byl opravdu rád, že jsem bezpečně připoután v nosiči. Jela po vlně celou cestu až k pláži. Nejsem si jist, v které chvíli se mé emoce změnily ze strachu k nadšení, ale byl jsem skoro rád, když se otočila a začala znovu pádlovat k bójkám. Sjeli jsme nespočetně vln a ani jednou jsme z nich nesjeli předčasně. Myslel jsem na to, jaká je Tracie dokonalá sportovkyně. Vynikala ve všem, do čeho se pustila. Byla nejen špičkovou horolezkyní, ale taky jezdila skvěle na kolečkových bruslích a surfovala. Začal jsem chápat, že bych se neměl cítit zahanbený. Neměl jsem proti ní nejmenší šanci, ani v době, kdy jí bylo teprve dvanáct. Po chvíli jsme měli příboj téměř sami pro sebe. Většina surfařů tiše zmizela. Asi nesnesli, jak jim svou nadřazenost předvádí náctiletá dívka, navíc s dospělým mužem přivázaným na zádech. Tracie se bavila ještě dlouho potom. Za nějaký čas obrátila surf směrem k pobřežním bójkám. Pak mě odnesla k ručníku. Tam mě zaplaťpámbů vysvobodila z nosiče a mé nohy se poprvé od chvíle, kdy jsme přišli na pláž, dotkly písku. Ale nebylo to nadlouho. Vypili jsme sodovku u blízkého stánku, a pak jsem se znovu octl na jejím boku, a odnesla mě zase k pobřeží. Nedaleko odtud, si mladá, asi desetiletá dívka stavěla hrad z písku. Když nás zahlédla, přestala stavět a běžela podívat se na tu divnou podívanou zblízka. Její první slova byla: "Stalo se mu něco?" Tracie, vždycky zdvořilá, se zastavila, aby odpověděla. "Ne. V mém náručí je prostě mnohem bezpečnější,"řekla mladé dívce. Dívka se na mě chvíli dívala a pak si pořádně prohlídla i Tracie. Myslím, že si na tyhle pohledy nikdy nezvyknu. Je to prostě příliš ponižující. Nakonec řekla velmi nadšeně: "Ty jsi ale silná! Támhle je Johnny Bradshaw, co se mi líbí." Tracie i já jsme se podívali směrem, kterým ukazovala, a uviděli jsem asi třináctiletého kluka, jak dovádí ve vlnách. Dívka pokračovala: „Ale on je starší než já, a vůbec si mě nevšímá." Tracie jí řekla naléhavě: "Řitka je mnohem starší než já, ale na věku nezáleží - záleží na svalech!" a napnula biceps před dívkou, která si na něj s respektem sáhla. "Věř si, posiluj, a všechny sny s e ti splní, " dodala Tracie. "Já už mám docela dobré svaly!" odpověděla dívka a napnula biceps pro Tracie. Tracie si sáhla a s respektem kývla. Musel jsem přiznat, že jsem taky překvapen. Byl jsem rád, že mě Tracie nepřinutila taky ukázat svaly pro porovnání. Byl jsem si jistý, že tahle holčička má větší svaly než já. Po předvedení svalů řekla dívka s velkou sebedůvěrou: "Myslím, že za Johnnym zajdu na návštěvu." Pak odběhla za chlapcem, který se těšil z koupání nedaleko od nás. Tracie se zasmála a chvíli se za holčičkou dívala, ale nakonec obrátila svou pozornost znovu k vodě. Potřásl jsem hlavou a pomyslel si, roste tu další Amazonka. Neměl jsem čas dělat si starosti o cizího chlapce. Měl jsem dost svých problémů. Za okamžik jsem se octl v dotírajícím přílivu. Jakmile nás dosáhla první vlna, chytil jsem se pevněji Tracie kolem krku. Tracie byla potěšena mou reakcí. a vedla nás dál proti vlnám. které na nás útočily jedna za druhou. Byl jsem vystrašen, ale dokonce ani síla moře nemohla překonat Traciny svaly. Po pár minutách se Tracie otočila a zeptala: "Hele, Řitko, myslíš, že sám bys tu byl v bezpečí?" Znal jsem odpověď. Pravda byla, že samotného by mě vlny už dávno spláchly. Tracie čekala s otočenou hlavou na mou odpověď. "Ne," řekl jsem velmi tiše Viděl jsem, že ji má odpověď potěšila. Okamžitě mi přikázala: "Polib mě!" Políbil jsem ji na tvář a cítil se naprosto bezmocně a odevzdaně. Patřil jsem jí tělem i duší. Po mém odevzdaném polibku mě Tracie chytila v podpaží a zvedla vysoko nad hlavu, tak, abych se mohl podívat do širého moře. Tracie s potěšením konstatovala: "Tady přichází jedna opravdu velká vlna, Třasořitko. JSi připraven si ji vyzkoušet, bez mé pomoci?" Byl jsem vyděšený, a tak zvolil jedinou možnou odpověď. "Tracie! Ne! Prosím!" Má odpověď ji znovu potěšila, a znovu mi přikázala: "Dej mi pusu!" Zkusil jsem se otočit v jejím náručí směrem od přicházející vlny, abych ji mohl políbit. Tracie mi přitom pomohla. Posunula si mě v náručí tak, abych ji mohl vzít kolem krku a nohama ji pevně obejmout kolem pasu. Díval jsem se do jejích překrásných modrozelených očí a pak jsme se políbili, zrovna když nás dostihla vlna. Polibek trval velmi dlouho, takže jsem si vlny skoro ani nevšiml. Má mysl byla zaneprázdněna jinými věcmi. Po polibku jsem lapal po dechu. Byla to další reakce, která se Tracie líbila. Pak mě vynesla z vody, s mýma nohama stále kolem svého mladého, opáleného a svalnatého těla. Jakmile jsme vyšli z vody, má hlava se pročistila natolik, že jsem si všiml, že slunce skoro zapadá a pláž je prázdná kromě mladé dívky, se kterou jsme předtím mluvili. Jakmile nás uviděla, zamávala nám. Na boku jí seděl kluk. Poznal jsem Johnnyho. Nemohl jsem uvěřit, jak snadno zvládla jeho váhu. Další věc, které jsem si všiml, byl výraz jeho tváře. Bylo mi ho líto. Věděl jsem, že jeho život už nikdy nebude jako předtím. Tracie mě odnesla k ručníku a něžně položila na něj. Dívala se dolů na mě a s potěšením si připomínal dnešní zážitky. Vypadá tak vyčerpaně, pomyslela si. Řitko, ty jsi tak rozkošně slabý. Můžu si s tebou dělat, co mě napadne, viď? Jsi pro mě naprosto dokonalý. Jsi muž mých snů a BUDEŠ MŮJ! V té chvíli Tracie měla zvláštní pocit. Tentokrát to ona dýchala zrychleně, ale pochopila, že to je očekáváním z reakce svého malého Třasořitky na to, co pro něj připravila. Byl jsem vyčerpán z celodenní činnosti a zatímco jsem zkoušel nabrat sil, Tracie si sedla naproti mě a po indiánsku zkřížila nohy. Než jsem si uvědomil, co se děje, vytáhla si mě tak, že jsem ležel na jejích zkřížených nohou tváří nahoru. Přidržela mě v této pozici něžně jednou rukou a druhou se natáhla pro plážovou tašku. Nezkoušel jsem se pohnout. Věděl jsem, že pokud mě chce takhle držet, nemůžu s tím nic dělat. Z tašky vytáhla láhev krému na opalování a začala si ho natírat na ruce. Chvíli jsem byl zmaten, díval se na zapadající slunce a pak se zeptal: „Na co je teď krém na opalování?" S potměšilým úsměvem Tracie odpověděla: „To není krém na opalování! To je krém na onanování! A je pro tebe!" Pořád jsem nechápal, co tím myslí, a znovu se na ni nechápavě podíval. Tracie pochopila, že pořád nemám ani zdání,o co jde, a tak vysvětlila: „Touhle rukou ti natři tvůj malý zadeček a pytlíček a touhle rukou tvou malou trubičku...A budu v tom pokračovat, dokud ti nevylezou očí z důlků!" V okamžiku, kdy jsem si konečně uvědomil, o čem mluví, ovládla mě panika a začal jsem okamžitě škemrat. "Ne Tracie! To ne! Ne tady!" Začala mi stahovat plavky a odpověděla přitom sladce: „Pššš! Pláž je prázdná a navíc, nemáš na výběr.! Zkoušel jsem si uchovat plavky i důstojnost, ale brzy jsem přišel o obojí. Jakmile byly plavky dole, otočila mě tváří dolů do písku. Brzy poté mi začala energicky natírat krémem zadek. Zrychlil se mi dech a vydechl jsem další prosbu: „Traciiieeee! Prosíííím!" Ignorovala mé prosby a vzlyky. Byla už příliš ponořená do svého úkolu. Otočil jsem se a pohlédl nahoru na ni a mále, jsem pokračoval v prosbách, ale všiml jsem si, že si to příliš užívá, než aby to mělo nějakou cenu. Brzy jsem se do toho ponořil taky. Jak pomalu vtírala krém, začal jsem být vzrušený. Neměl jsem žádnou šanci tuto reakci ovládnout a jak mě převrátila na záda, uviděla mou tvrdou erekci. Usmála se mi ďábelsky do očí, zasmála se a začala mi natírat krémem mé mužství. Mé tělo vstřebávalo krém a Tracie s potěšením sledovala mé reakce. Utonul jsem v moři extáze, a vydal slabý hluboký sten rozkoše: „Ouuuuuuu!" „Vidíš! Říkala jsem, že se ti to bude líbit!" Ahhh Božeee! Bylo to taaak příjemné! V té chvíli se mé tělo na jejím klíně nekontrolovatelně roztřáslo a má mysl byla zaplavena přívalem rozkoše. Nakonec stiskla mou trubičku svou silnou dlaní a má mysli i tělo vybuchly zároveň. Jedna rojem jisker, druhá vydatným proudem mužské tekutiny. Byl to nejnádhernější pocit a nejintenzivnější orgasmus v mém krátkém životě. Jsem si jist, že jsem byl na pokraji bezvědomí jen díky silné rozkoši, kterou mi její jemná manipulace přinesla. Stal jsem se pouhou prázdnou nádobou, vyčerpaně a bezmocně ležící na Tracině klíně. Zavřel jsem oči a zkoušel se vzpamatovat, ale ohlasy rozkoše mi stále doznívaly v mysli i v těle a pomalu jsem usínal. Tracie viděla můj stav a pásla se na něm. Byl to nejlepší zážitek jejího života. Nechala mě asi minutu odpočívat a pak se na mě podívala láskyplným pohledem. Nakonec si všimla, že jsem opravdu usnul v jejím náručí. Mé konečné podrobení se její síle ji přimělo vyjádřit nahlas své uspokojení. „To je tak super!" řekla. Několik minut zamyšleně pozorovala můj mírumilovný výraz a pak mě něžně a opatrně zvedla a připravila na návrat domů. ----------------------------------------